Březen 2009

Krušný období

24. března 2009 v 18:22 | Nicole |  Žblebty
Hola hola..

jak jste si mohli povšimnout procházím krizí domácího prostředí a nenávisti k původně milovaným. Ještě, že Vás mám. Dnes mám prostě chuť sem napsat a to i když se utápím v maturitních otázkách. Tohle je zkouška dospělosti ta maturita jo? Nebo spíše kdo vydrží větší nápor na psychiku? A kdo si z toho více zapamatuje zaperlí! Někdo září a někdo v září! Uvidíme na jakou příčku se dostanu já..a už dost o škole...
V plném proudu jsou přípravy na mou oslavu narozenin. Mám strach! Bojím se toho dne, kdy se všichni sejdeme. Bojím se naschválu nepřejících, bojím se opileckých bitek, bojím se svého ojínění alkoholem, vyvedených hloupostí a pronesených zlých budoucích vět. Bojím se své agresivity.
Těším se! Na mé milované, které ještě stále miluji. Těším se na svou disco rocko téku, ve které zaznějí songy od Káji Gotta, Heleny Vondráčkové, Holek, přes Pomádu a Hříšný tanec až po pořádný grindokorový nářez. Těším se na ty přihlouplé dárky, které mi vytvoří úsměv na tváři. Těším se na mnoho gratulací a slzy dojetí. Bude to můj večer...


Smutní, veselí..

24. března 2009 v 18:07 | Nicole |  Citáty
Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.


Zpověď zlomeného srdce

22. března 2009 v 22:18 | Nicole |  Má spisovna
Ne nebudu Vám tady popisovat, jaký nejsem chudáček. Vždyť já přece nesnáším sebelítost, ale proč se v těchto chvílích lituji? Sama nevím. Vždyť většinou děláme to, co se nám hnusí.

Domov

Tohle slovo pro mě znamená ostrov snů. Pohody, klidu, lásky, důvěry, pomoci..Pletu se? Jestli ne, tak proč to tedy takhle nevnímám. Můj ostrov? Mé vězení. Je tu sice dávka klidu, ale ten je tu spíše jako následek předchozích hádek. Výčitky, nářky, omezení, nenávist, nedůvěra..tohle je ten můj ostrov snů. Ostrov, ze kterého se tak lehce nedá utéct. Bez svobody a vůle. Tohle je ta Vaše demokracie? Tak tu si strčte někam. Trpím. Nepopsatelný pocit krvácení. Krvácení zlomeniny srdečního svalu. Nežiju. Přežívám.

Matka

Pro mě vždy ten nejdůležitější člověk na světě. Milující, podporující. Svým způsobem můj ideál, nepleťte si to však se vzorem. Tím nikdy nebyla. Měla jsem jen jí, člověk, který mě nikdy nezradil. Teď se potvrzuje to známé přísloví : NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY. Jak pravdivé. Zradila. Navíc její chování je nepochopitelné. Neustále je mi něco přikazováno, zakazováno, ukazováno. Och ano..ona bude vždy ta dospělá a já jen to známé nic, které v životě ničeho nedosáhne a s její vizí do mé budoucnosti ze mě bude nadále to velké hovno. Tak to pro tuto chvíli cítím. Třeba se mýlím. Kéž bych se mýlila a přišla ta okouzlující blondýna se srdíčkem na pravém místě, které jsem dokázala vždy vytvořit úsměv na tváři. Vrať se mi zpět, mami…(zoufale řečeno i napsáno..)
PS. Stačilo říci jenom promiň…



Otec

Slovo, které jsem v životě moc nepoužívala. Spíše jsem se ho snažila vymazat ze svého slovníku. A ptáte se proč? Dlouhý příběh. Dlouhá dvanáctiletá odmlka. Teď přišel. Je tu. Nesnaží se mi do hlavy nic bulíkovat, nesnaží se ospravedlňovat, nepodplácí si mou přízeň. Je přirozený a toho si cením. Víte, je to zvláštní je to člověk pro mě stále cizí, ale já se v něm každým dnem stále více a více vidím. Ano bolí těch dlouhých dvanáct let. Ale i snaha se teď cení a každá chvíle je vzácná. Jelikož jsme toho hodně promarnili. Nevrátíme to, nikdy nebudu mít nejlepšího otce pod sluncem. Ale jsem šťastná, za to, že nějaké otce konečně mám!
PS. Nechme minulost plavat..

Zpomalte svět...

7. března 2009 v 16:15 | Nicole |  Žblebty
Buenos dias

je hnusně a tohle sychravé počasí ničí mé zdraví a nervy. Tento týden jsem naštěstí přežila skoro ve zdraví, jelikož mě napadl nějaký bacil a já ho tradičně přechodila. "Těším se" na chřipajznu, která mě přepadne v nečekané chvíli. Ta bude krutá.
Všimli jste si jak ten čas běží? Šílenou rychlostí. Nebo to já jsem tak zpomalená a myslím, že mi všechno utíká pod rukama? Nevím. Pouvažuji.
Ne to ten čas běží! Přesně před měsícem jsem dělala Národní srovnávací zkoušky. Připadá mi to jako včera, ale dnes jsem na nich byla zase. A opravdu mi to jako měsíc nepřipadá.
Včera na mě dolehlo všechno, co se mi stalo v poslední době. Bylo mi smutno..po všech a nikom. Měla jsem svou depresivní chvíli. Dnes je to lepší. Tedy bude to lepší, jestli přežiju RODINOU OSLAVU NAROZENIN. Jelikož mám v plánu z ní elegantně zmizet! A kam? Och..nevím zda Vám to bude něco říkat, ale znáte skupinu Crashpoint? Tak tyhle chlapce dneska sním. Potom vystoupí ještě dvě kapelky z městského okolí, jejichž název Vám asi nic moc neřekne..Uvidíme jak se večer vyvrbí.

Jdu se převlíct za hodnou holčičku..Přeji příjemný zbytek víkendu..Nicole


Nefunkčnost...

2. března 2009 v 18:04 | Nicole |  Žblebty
Člobrdové,

má dlouhá odmlka byla způsobená nefunkčností mého připojení k internetu. Ale naštěstí mi to páni opraváři dali dohromady. Jen pro vysvětlenou..
A co nového? Jarní prázdniny mi skončily a já tradičně šla dnes do školy. Och jak mě se nechtělo. Navíc jsem byla strašně nevyspaná, jelikož v noci se mi zdál nehezký sen o mrtvolách. Romantické že?Nechci to rozebírat. Ještě teď mi z toho není moc dobře. Blbej pocit.
Celej ten týden jsem proležela v posteli, nebylo to nemocí, ale spíše mou leností a chuť ke hnití. Ale neuhnila jsem. Naštěstí mě vytáhli na pivo a od čtvrtka jsem to táhla se všema tak různě po hospodách a navíc jsem stihla v sobotu být na jedné moc povedené akci: Lolli pop party. Bylo vážně skvěle, moc piva, moc tance, moc mužů a dvě krásné princezny se mnou. Byla jsem zase jednou ve svém živlu.
Jo, abych nezapomněla v sobotu jsem se šla ozdobit s mou princeznou dalším kouskem z chirurgické oceli. Já už nevím co by..
Odklízím se do zajetí mučení. Čím dřív začnu, tím dřív to budu mít za sebou. Snad..
Báj věrní Nicole