Leden 2009

Plachtím nebem..

30. ledna 2009 v 15:48 | Nicole |  Žblebty
Brý vodpoledne přeji,

ach ano zase jednou jsem si udělala chvíli Vám napsat, co je nového, dobrého či spíše zlého. Vysvědčení je za námi. Jsem víc než spokojená. Jelikož jsem poznamenaná. Tedy vyznamenaná.
Můj osobní život? Úsměvný, čím dál víc. Podlehla jsem mu znovu. Ale na jeden krásný den. Poté jsem sundala ty růžové brýle a uviděla tu zrůdu, která si se mnou stále a ráda pohrává. Drahoušku, ale já nejsem tvou hračkou. Už ne. Kolikrát jsem již zopakovala tyhle slova. Jsem nenapravitelná.
Dnes se chystám na karvinskou BeSHITku viz plakát.
Jsem docela zvědavá, co se tam zase vyvede, jelikož když se sejdou ti naši karviňoci, tak čekám nějakou pohromu. Snad se pohroma nestane mě.
A zítra mě čeká další akce a to poslední koncert kapely Rhizom (doufám, že je to za chvíli přejde, to rozcházení kapely) viz plakát.
Takže zítra se opiju kvůli nich, tohle není záminka, proto abych se mohla opít. Fakt ne!
Dnes jsem si na své rovné vlasy koupila žehličku. Logické že? Jdu se vyžehlit. Třeba budu zase jednou vyrovnaná.

Báj báj Nicole

James

25. ledna 2009 v 5:01 | Nicole |  SG

Lily Allen - The Fear

23. ledna 2009 v 16:07 | Nicole |  Hudebno
Lily Allen - The Fear


I want to be rich and I want lots of money
I don't care about clever I don't care about funny
I want loads of clothes and fuck loads of diamonds
I heard people die while they are trying to find them

I'll take my clothes off and it will be shameless
'Cuz everyone knows that's how you get famous
I'll look at the sun and I'll look in the mirror
I'm on the right track yeah I'm on to a winner

Chorus
I don't know what's right and what's real anymore
I don't know how I'm meant to feel anymore
When we think it will all become clear
'Cuz I'm being taken over by The Fear

Life's about film stars and less about mothers
It's all about fast cars and passing each other
But it doesn't matter cause I'm packing plastic
and that's what makes my life so fucking fantastic

And I am a weapon of massive consumption
and its not my fault it's how I'm program to function
I'll look at the sun and I'll look in the mirror
I'm on the right track yeah I'm on to a winner

Chorus
I don't know what's right and what's real anymore
I don't know how I'm meant to feel anymore
When we think it will all become clear
'Cuz I'm being taken over by The Fear

Bridge
Forget about guns and forget ammunition
Cause I'm killing them all on my own little mission
Now I'm not a saint but I'm not a sinner
Now everything is cool as long as I'm getting thinner

Chorus
I don't know what's right and what's real anymore
I don't know how I'm meant to feel anymore
When we think it will all become clear
'Cause I'm being taken over by fear


Život je hra..a já občas prohraji..

18. ledna 2009 v 18:35 | Nicole |  Žblebty
Život je hra, tak hrej! Ale ne na všechny strany.
Tenhle týden, byl týdnem měnící můj život a to od základu. Setkání se svým stvořitelem po mnoha letech. Toto setkání mi zkomplikovalo život. Má matka reagovala celkem pro mě nepochopitelným chováním. Vždyť ona je ta, která mě vychovala. Ta, která mě miluje více než svůj život. A ona se zachovala, tak arogantním způsobem. Jak rychle mi stačila vyčíst vše, co jsem udělala. Jak rychle mi dokázala ublížit. Au. Za to já, abych se zachovala, jako rozumná jsem použila, tak sobecké chování, kterého jsem o pár vteřin litovala. Však na omluvy není nikdy pozdě. Snad to bude už jen lepší a má matka přes to všechno zlé bude stát stále při mě. Nechci nikoho soudit. Nechci ublížit. Budu v téhle věci neutrální. I když ani tato pozice mi nezaručuje štěstí.
Můj vztekající princ už vážně není ten princ, kterého jsem znala. S kterým jsem byla. Chtěla jsem ho považovat za přítele, ale jeho chování je ke mě tak nechutné. Zklamal mě znovu. Když mě nemůže mít celou s duší, tak aspon tělem. Teď cítím pouhý odpor. Možná je to dobře, ale i přes to znechucení je stále ukryt v hlouby srdce.
Uplakaná Nicole

Amina

9. ledna 2009 v 9:01 | Nicole |  SG

Pomijivé..

7. ledna 2009 v 7:07 | Nicole |  Má spisovna

Často si vybavuji chvíle prožité s tebou. Chvíle plné štěstí a vyzývavých čokoládových pohledů, vyvolávajcích ve mě příjemné chvění po těle a já ti tyhle rozkošnosti často oplácela pohledy doplněné sladce přiblblým úsměvem. Chvíle něžných polibků, letmých dotyků, vášně. Pamětné.
Nazýval jsi mě tvou princeznou. A já se tak cítila. Pošetilé.
Stal se pro mě návykovým. Nedokázala jsem bez tebe dýchat. Dýchala jsem totiž s tebou. Při každém probuzení vedle tebe jsem cítila teplo. Teplo nás dvou. Našich těl zapadlých do sebe, jako dvě lžičky. Po tomhle probuzení byl den krásnější. Vstávala, vlastně já žila s myšlenkou, že jsi se mnou.
Až teď jsi uvědomuji, že všechno je jinak. Bylo jinak. Žila jsem ve lži.
Tímto si stále dokazuji, jakou jsem naivní princeznou. Již nechci mlčet nahlas. Chci křičet. Vykřičet všem, že jsem měla možnost slyšet ty dvě kouzelná slůvka z tvých úst. Zbabělče! Znamenitě si využíval všeho, čeho jsem ti dopřávala. Zklamal jsi. Máš jiné životní priority a ctnosti než já, ale přesto všechno jsi byl světlem mého života.
Domnívám se, že naše city jsou pasé. Jsem poctěna tím, že jsem si mohla vychutnávat všechno to krásné zrovna s tebou. Naučil jsi mě mnoho a já myslím, že jsi také nebyl o nic ochuzen snad pouze trochu přiučen. Přiučen mnou, jak se ovládat v určitých situacích.
S odstupem času je to vše tak úsměvné. Řekla bych, že za tu krátkou chvíli jsme spolu prožili téměř vše lásku, nenávist, štěstí, bolest, krásno, slabost, ticho, křik.
Děkuji ti za tu krásnou pohádku, která sice neměla šťastný konec. Ale slova miluji tě v ní přesto zazněly. Již nejsem tvou naivní princeznou a ty už nejsi mým věčně vztekajícím se princem. Dovol mi jen, abych tě mohla považovat aspoň za přítele.
Věčně tvá Nicole


Pozdě, ale přeci..

4. ledna 2009 v 16:34 | Nicole |  Žblebty
Zdravím Vás v novém roce,

sice je už asi trochu přát do nového roku, ale přesto Vám přeji něco a taky něco. Ano jsem originální. Ha ha. Snad jsem na nic nezapomněla.
Zítra se všichni rozběhneme do svých škol. Juchů. Jsem nadšená! Ironie. Zase po dlouhé době budu ráno sportovat a to tak, že budu dobíhat bus a v tomhle krutém počasí se asi začnu modlit, abych si někde nenabila svou držkovatou držku. Při nejlepším ten bus nestihnu. Při nejhorším si rozbiju hubu. Jo! A silvestr? Absolutně nepadla ani kapka alkoholu (přípitek nepočítám, to je automatické), ale svým způsobem jsem si to užila. Protancovala jsem střevíčky. Ještě teď mě bolí nohy. Končím. Léčím se. Spím. Brou
Nicole