Září 2008

Rozkoš

25. září 2008 v 5:09 | Nicole |  Citáty
Tělesná rozkoš uplývá, jen přijde - hned odlétá, a častěji zanechává po sobě důvod k lítosti než ke vzpomínce.
Cicero Marcus Tullius


Dvanáct let

24. září 2008 v 17:43 | Nicole |  Má spisovna
Nastal den, ten den, na který tak dlouho čekala. Dlouhých dvanáct let. Pomalu stoupala po schodech, trochu nejistě našlapovala. Tušila, že ho spatří, že tam bude stát. Když vycházela již poslední řádku schodů, zvedala pomalu své velké zelené oči s bělmem tak jasným jako sníh. Zadívala se na vysokého muže v modrém, stojícího přímo zády k ní. Věděla, že je to on. Ten který ji ublížil, pro kterého trpěla, plakala, na kterého často vzpomínala, přemýšlela o jeho vlastnotech, jaký je jeho vzhled, kterého milovala a zároveň nenáviděla. Nikdy nepochopila jeho činy. Byl to zvláštní člověk, ovlivnitelný okolím. Často chybující. Ale přesto všechno si byla vědoma, že v jejich žilách proudí jeho teplá krev. Zastavila se a čekala až se uráčí otočit. Stalo se. Z nenadání se rychle otočil. Uviděl dívku oblečenou do tmavých smutných barev s pohledem dítěte, tak nevinného a bojícího. Poznal ji. Zalekl se a ještě s větší rychlostí se otočil nazpět. Na malý okamžik znejistila. Pak si uvědomila, že on je zde špatný, ten který ubližoval a má se omluvit. Chtěla ho vidět. Nečekala nic. Odhodlala se a popošla kousek blíž k němu. Uslyšel její jemně ťukající střevíčky. S hlavou sklopenou a nejistým krokem odešel do jiné místnosti. Hanba se táhla za ním. Teď je dělily pro změnu prosklené dveře. Stál tam a usrkával si z šálku plného kávy, ruce se mu nervozitou klepaly. Ve výrazu tváře byla vidět jeho zaskočenost, nevěděl, co má dělat, jak se chovat. To on snad nevěděl celý svůj život jak se chovat ke své pýše, jediné dceři. Cítila jak si ji prohlíží. Okamžitě ho svým pohledem upozornila, že ví o jeho pohledu. Otočil se zády a kráčel k velkému oknu, které bylo pokryto dlouholetou špínou. Tak jako jeho duše, pokryta špínou. Nabrala správnou dávku odvahy a vešla za ním. Usedla na dřevěnou nepohodlnou lavici přímo naproti něj. Čekala na svou matku. Až vstoupí dovnitř za ní. Slyšela něčí kroky. Byla si jistá, že to musí být ona. Vešla. Rozhlédla se. Neposadila se. Stála naproti ní. Najednou se dívka ocitla v pasti. Seděla přímo uprostřed a z jejího místa napravo stála její nervózní, milovaná matka a po levé ruce stál on. Jen tiše ani nedutal. Nenápadně koukala po obou. Jejich pohledy o sebe ani nezavadily. Přemýšlela, proč se to pokazilo. Vždyť mohlo být všechno tak dokonalé. Mohlo, ale nebylo. Dlouhých dvanáct let, čekala na tento okamžik. Jako malá holčička si představovala jaké to bude až nastane setkání s ním. Často dumala nad tím jak se zachová. Bude plakat, litovat, či radovat se? Seděla tam a stále se rozhlížela. Ale uvnitř necítila nic. Bez emocí. Stávka. Tohle nečekala. Bylo to ztřeštěné a přes tu napjatou atmosféru v místnosti s prosklenými dveřmi a špinavým oknem se ji zrodil úsměv na tváři. Usmívala se jako malé dítě. Přiblble, ale stále sladce. Podívala se na svou matku a zašklebily se na sebe. Cítila, že to tak má prostě být. Upřeně se zadívala na něj, cítila se vyrovnaně a sebevědomě, tak jako už dlouho ne. Jejich pohledy se střetly. Dívali se na sebe. Ona svým uhrančivým pohledem do jeho tmavých, zmatených očí. Prohlíželi se, znovu. Prohlížela cizího člověka, který stál naproti ní, viděla mu v očích a tváři smutek. Možná nutkání chtějící něco vyslovit. Bez odvahy. On si ji prohlížel zvláštním pohledem. Nejprve nevěděla, co ten pohled znamená, pak v něm našla strach, hanbu, styd! Tohle divné prohlížení, které však patřilo k té chvíli, přerušila malá blondýnka volající jeho jméno. Prošel lehce kolem ní a vstoupil do síně. Dveře se zabouchly. Snad ne na dalších dvanáct let.
Bylo to zvláštní setkání otče. Nechci odplatu. Potrestal ses sám. Trp. Neutop se ve svých slzách. Vzpomínky totiž neumírají. Tvá "milovaná" dcera Nicole


Maia

23. září 2008 v 23:09 | Nicole |  SG

Evanescence - Call me when you sober

21. září 2008 v 21:09 | Nicole |  Hudebno
Tenhle klip mě dostal. Róba, vlci, prostředí a ten sympatický princ. Vrrrr haf. Jako Karcoolka. Nedodávám nic.
Don't cry to me If you loved me You would be here with me You want me Confine me Make up your mind
Should I let you fall Lose it all So maybe you can remember yourself Can't keep believing We're only deceiving ourselves And I'm sick of the lie And you're too late
Don't cry to me If you loved me You would be here with me You want me Confine me Make up your mind
Couldn't take the blame Sick with shame Must be exhausting to lose your own game Selfishly hated No wonder you're jaded You can't play the victim this time And you're too late
Don't cry to me If you loved me You would be here with me You want me Confine me Make up your mind
You never call me when you're sober You only want it cause it's over It's over
How could I have burned paradise? How could I? You were never mine!
So don't cry to me If you loved me You would be here with me Don't lie to me Just get your things I've made up your mind

As a bunny

19. září 2008 v 19:09 | Nicole |  Photoshoots Audrey

Umbrella Sky

15. září 2008 v 15:09 | Nicole |  *Marta Dahlig*

Nenávist..

13. září 2008 v 14:59 | Nicole |  Má spisovna
Mohl by psát knihy o tom, jak krásným slečnám lhát, podvádět je a pomalu jim vymývat mozek jeho hořkosladkými řečičkami . O tom jak je získat, jak předstírat lásku. Ale v mysli mít pořád jen..co tam vůbec má? Na co tak často myslívá? Troufám si říct, že to budou pouze tři věci. Tou největší slastí je ten lahodný mok ve velkých dávkách. Druhou oblíbenou věcí zřejmě sličné slečny (och jak se mi hnusí nazývat slečny věcmi). A tou poslední je jeho pozérství a přetvářka. To ty hloupá bys mohla psát o nenávisti, kterou v tobě probudil. Proč ty? Ptáš se teď. Vybral si nesprávnou. Ne. To ty sis vybrala nesprávného. Lhář! Vzrůstá v tobě nenávist, tichá, pochmurná nenávist. Nenávist vyčkávající. Sypal na tebe laviny sladkých slov, ale při tom chladně voněl. Tak jako sníh. Sladký, ale chladně voní. Je muž bez vzpomínek. Pouho pouhý hříšník. Zahrává si. Nenávidíš ho. Zmiz.
Tvé tělo pokryly slzy padající již poněkolikáté po tvé tváři. Neplač hlupko, začne se tě zmocňovat strach a pak? Nepropadej. Drž se. Oplácej. Jednej stručně.
Krásná sněhová víla už odhodila svou ostražitost držet své tajemství. Vše ti vyzradila. O ní, něm. O těch dalších, které bez výčitek podváděl. Šílenství. Vyčkávej. Odplata ta přijde časem. Hyneš touhou oplatit mu krutě jeho zradu. Každý den, tolik hodin denně jsi dumala nad jeho osobou. Ale dopadla jsi na tu tvrdou zem a zatratila si svou duši. Bude těžké smýt špínu z tvého těla. Rady ostatních jsi přecházela. Poučování nevnímala. Tak čemu se teď divíš! Chceš pouze zpět své pohodlí, smát se. Chceš být zase tou dívkou. Chceš být novým člověkem. Tak buď. Snad nechceš být již odříznuta od věcí, které se vedle tebe děly a ty je jako zaslepená neviděla. Začínáš zase neodolatelně toužit po jiných. Tvé touhy se teď vztahují po teple, klidném spánku a opravdové lásce. Tvé bujaré hovory se točí kolem přátel a příbuzných, kteří tě milují. Jsi jiná. Začínáš znovu. Bez něj. Naposled sbohem.
Jeho sladkost ti zaplnila ústa, ale i ta časem zhořkla.. Nicole..

Kyra

13. září 2008 v 13:09 | Nicole |  SG

The Oracle

8. září 2008 v 8:09 | Nicole |  *Marta Dahlig*

Taye

5. září 2008 v 14:14 | Nicole |  SG

Proč..?!

4. září 2008 v 17:16 | Nicole |  Má spisovna
Bylo to naposled, tenkrát si to slíbili. Mělo to být naposled. Proč nedodržel slib? Proč neodešel z jejího života? Proč na ni kouká svým svůdným pohledem? Proč se ji letmě dotýká? Proč ji polibky posílá? Proč ji pořád náhodně potkává? Otázky bez pravdivé odpovědi. Miluje ji? Je lhář a lamač srdcí. Pohrává si s city. Je hlupák, který nemůže nic nabídnout, ale přesto je žádán? Umí milovat? Toť otázka. V bolesti a slzách se ona utápí. Hloupé myšlenky má. Svého prince našla již dávno, tak proč si ho neváží? Proč ho podvádí? Proč se nechává svést? Proč nekrotí svůj chtíč? Vzpamatuj se. Blbě to skončí drahá. Chceš víc? Ten, kdo chce víc nemá většinou nic. Tohle chceš ty hloupá? Nic? Zamysli se, rozhodni se. Je už čas. Tik tak tik tak…Slyšíš? Nespěchej, ale pamatuj, že čas je tvůj největší nepřítel. Toho nezastavíš, neovlivníš. Zvoní, zvoní a ty víš, že čas ukrutně plyne. Vybírej srdcem. Tvou odpověď teď nechci znát. Mlč!